2. část – cestování a strava
Před odletem na Kubu budete potřebovat Turistickou kartu (Tarjeta del Turista), kterou si vyřídíte na kubánské ambasádě za poplatek 750 Kč. V letadle potom ještě budete muset vyplnit International Embarkation and Disembarkation Form, který po nás ale pak už nikdy nikde nechtěli – asi nějaká chyba v matrixu. Po příletu projdete kontrolou – pas a víza, vyfotí si vás a projedou zavazadla stejně jako při check-inu a pak se dostanete k pásům na zavazadla, kde je možné, že si počkáte celkem dlouho – my čekali hodinu a půl a už jsme trošku propadali zoufalství, ale nakonec vše dobře dopadlo. Z letiště se dostanete jedině oficiálním taxi – sazby bohužel nevím, měli jsme odvoz, ale dle většiny zdrojů by to nemělo být víc jak 20 CUC v závislosti na tom, kam jedete – oficiální taxíky prý používají taxametr. Při odletu potom budete muset zaplatit odletovou taxu 25 CUC, takže doporučuji si tyto peníze odložit – kurz na letišti je celkem nevýhodný. Opět projdete kontrolou, kde si vás vyfotí – srovnají příletovou a odletovou fotku a můžete si nakoupit v malém duty-free plném rumu a doutníků ;).
Cestování po Kubě
Jsou 3 způsoby, jak cestovat po Kubě: pronajmout si auto, cestovat autobusy Viazul nebo si najmout auto i s řidičem. S prvním způsobem nemáme žádné zkušenosti, takže nemůžu radit, ale druhé 2 způsoby mám celkem v malíčku:
- Viazul – tato společnost má svůj web, kde můžete zjistit odjezdy autobusů a přes který lze rezervovat lístky. Vzhledem ke zkušenosti z Havany bych to ale asi nedoporučovala. Protože jsme ještě neměli jasný plán, rozhodli jsme se, že lístky budeme kupovat až na místě. Na nádraží jsme přišli večer před plánovanou cestou a paní na informacích nám řekla, že všechny autobusy do všech měst jsou plné…OK, řekli jsme si, asi je o lístky zájem, moc turistů a málo spojů…vzápětí nám ale milá paní nabídla, že nám může sehnat lístky tak, že zruší rezervaci někomu, kdo je objednal přes internet – za malý příplatek 5 dolarů na osobu. To jsme odmítli – jednak z morálního hlediska a jednak z toho důvodu, že jsme už měli dost toho pořád někde za něco připlácet…takže jsme se ráno sbalili a vyrazili na nádraží s nadějí, že paní lhala a v autobuse místo bude…a bylo, takže jsme bez problémů odfrčeli do Cienfuegos a byli jsme rádi, že jsme paní neskočili na lep. V dalších městech už byla rezervace míst na další cesty bezproblémová, a jak se ukázalo, s plností autobusů to nebylo zas tak horké. Autobusy Viazul jsou klimatizované – někdy až moc, takže doporučuji dlouhé oblečení nebo hodně rumu; pohodlné a jezdí celkem na čas. Během cesty zastavují na různých odpočívadlech na občerstvení a záchod, takže celkem v pohodě. Pokud máte rezervaci, musíte být na nádraží půl hodiny předem (někde říkají i hodinu) a provést check-in – vyměnit rezervační papír za lístky. Pokud rezervaci nemáte, je to trošku adrenalin – to se doporučuje být na nádraží ještě dřív, abyste měli jistotu, že volná místa v autobuse si budete moci koupit právě vy – my to štěstí měli, ale kluk, co mi vysvětloval, jak celý systém funguje, už musel čekat na další autobus. Co jsme ale zjistili později – je stejně drahé nebo dokonce i levnější a pohodlnější si najmout auto s řidičem.
- Auto s řidičem – v každém městě existuje stanoviště s řidiči (většinou buď v centru nebo blízko autobusových nádraží), kteří vám nabídnou cestu autem v podstatě kamkoliv. Než jsme zjistili, že je tato možnost levnější než autobus, byl konec našeho pobytu v dohlednu, proto jsme tuto možnost využili jen jednou – z Viňales do Havany jsme jeli za 45 CUC s 3 hodinovou zastávkou v Soroa (úžasný výhled na okolní krajinu, vodopád, orchidejová zahrada). Připravte se na to, že auta nejsou žádný luxus, k otevření dveří jsme měli jednu oddělávací páčku na všechny dveře a všechna okýnka byla preventivně dole – hýbat s nimi nešlo. Ale jet starou károu po téměř prázdné dálnici (kde, jsme i chvíli couvali, protože řidič přehlídl exit), s větrem ve vlasech a hudbou na plný koule je prostě pecka, kterou musíte zažít! 🙂 Nehledě na časovou flexibilitu – žádné čekání na nádraží hodinu předem, auťák si pro vás dojede domů a v cílovém městě vás vysadí v domluvené Casa Particulal, nebo pokud nemáte nic dopředu zajištěné, objede s vámi pár bloků a pomůže něco najít.
Toto je náš skvělý řidič Miguel z Vinales (výlet Cueva del Indio, Cueva de San Tomas, Cayo Jutias a zpět za 40 CUC, telefon: +53 01 53311049, mluví pouze španělsky a je s ním děsná sranda 🙂 )
Cestování po Havaně
Po Havaně zase můžete cestovat několika způsoby: státní taxi, taxi colectivo, autobus, coco taxi, bici-taxi, pěšky…My jsme využili pouze taxi colectivo – staré americké káry, které využívají především místní – nevím, jak je to se zákazem cestování turistů, ale pokud se dokážete domluvit španělsky, není problém cestovat za 10 CUP (ano cca 10 korun – viz Měna na Kubě) z Vedada do centra (Capitolio). Před nastoupením do taxi se vždy zeptejte, jestli vás zaveze na určité místo za vámi určenou cenu – pokud se nezeptáte, může se stát, že nakonec zaplatíte celkem nepěknou sumičku. Může se vám stát, že vás taxi odmítnou, buď kvůli nabízené ceně nebo proto, že do zóny, kam chcete, zrovna nemají cestu – nezoufejte, pojede další (pokud by vás odmítlo velké množství taxíků, budete muset lehce zvýšit cenu) 🙂 Autobusy jsou většinou hrozně přecpané a nebylo nám doporučeno jimi cestovat vzhledem k častým krádežím. Státní taxi mají dle informací z internetu taxametry – vlastní zkušenost není. Žluté Coco-taxi (viz obrázek) slouží pouze turistům, takže taky můžete počítat s lehce nadsazenými cenami. Bici-taxi využívají jak místní tak turisté, takže tam půjde o cenách na kratší vzdálenosti určitě smlouvat. Bohužel ceny nevím, jak jsem již zmínila, my jezdili pouze colectivos nebo chodili pěšky.
Strava na Kubě
Co se týče stravování, opět existuje několik možností – stravování přímo „doma“, oficiální restaurace, paladares (soukromé restaurace), cafeteria, El Rapido.
- Stravování v Casas Particulares – v každém ubytováni vám nabídnou snídaně a večeře. Snídaně se skládá z ovoce, čerstvé ovocné šťávy, vajec (omeleta, míchaná, vařená – jak si řeknete), kávy, mléka, chleba, někde i másla a marmelády. Ceny se pohybují mezi 3 a 5 CUC na osobu a jsou opravdu vydatné.
Večeře doma jsme využili pouze jednou, protože jsme věděli, že stravování venku nás vyjde mnohem levněji a náš rozpočet byl omezený. Cena se pohybuje od cca 7 do 12 CUC, záleží na tom, co si necháte uvařit. Tato večeře s humrem, rýží, zeleninou a spoustou dalších věcí je pro jednu osobu a vyšla na 10 CUC.
- Cafeteria – pokud chcete jíst opravdu levně, zajděte si do Cafeteria – velmi levný způsob stravování především pro Kubánce, kde se platí CUP (místní měnou). Připravte se na to, že pokud do nějaké takovéto cafeterie přijdete poprvé, budou vás ignorovat – logicky – nemáte tam v podstatě co dělat, takže musíte mít lokty a říct si o to, co chcete. Při příští návštěvě už to bude OK – budou si vás pamatovat. Doporučuji chodit do cafaterií s vyvěšenými cenami – pokud totiž ceny nemají vyvěšené, koledujete si o to, že zaplatíte mnohem víc, než je normální. Ceny se pohybují kolem 10-15 CUP za sandwich se šunkou a sýrem, 35-60 CUP za vepřové/kuřecí s rýží, fazolemi a zeleninovou oblohou (viz foto – celkem chutné), 15-25 CUP za pizzu, 3 CUP za čerstvý džus a 15 CUP za nealkoholický nápoj v plechovce. Hamburger nedoporučuju, ani nechci přemýšlet nad tím, co tam bylo namleté, chutí se to ničemu známému nepodobalo…
Co se týče restaurací, dejte si pozor na doporučení místních, pokud s nimi nemáte vytvořen nějaký „přátelský“ vztah – většinou se vás totiž budou snažit dotáhnout do restaurace, kde mají domluvené spropitné za dotažení hostů. Stalo se nám, že jsme chtěli jít do jedné restaurace, ale před ní nás zastavil týpek, že je to tam hrozně drahý a že nás z toho bude bolet břicho atd., tak jsme se nechali zavést do jím doporučené restaurace, kde se ceny pohybovaly kolem 15 CUC za jídlo, což pro nás bylo příliš (servírka potom nabízela, že nám to stejné dá za 8 CUC, ale i tak to bylo dost mimo naše představy), tak jsme se zvedli a šli zpět do předešlé restaurace, kde kuřecí steak s rýží, zeleninovou oblohou a smaženými banány stál 3.75 CUC a bylo to moc dobré – co se týče zmiňovaného bolení břicha – za pár dní si zvyknete, že to prostě „normální“ nebude, ať sníte cokoliv. Takže doporučuju Endiaron, černé uhlí a pravidelnou vnitřní dezinfekci alkoholem a všechno bude v pohodě 😉
Se státními restauracemi nemáme zkušenosti.
- Paladares – zde mají většinou dvoje menu – jedno s cenami pro místní a jedno s cenami pro turisty a pokud dostanete to nadsazené menu, dá se celkem lehce smlouvat – stačí naznačit, že odcházíte z důvodu vysoké ceny a už raketově klesá (nejlepší výkon z 15 na 5 CUC). Jediná restaurace, kde nám dali rovnou ceny pro místní bylo v Moronu v restauraci El Paraiso, kam nás zavedl italo-kubánec, kterého jsme potkali v parku. To byla asi jediná výjimka potvrzující pravidlo o vyšších cenách výměnou za dovedení do restaurace. V této restauraci jsme měli obří paellu s kuřecím masem a se šunkou (za 60 CUP pro 2 osoby), kterou jsme jedli ještě následující den na pláži – jen způsob balení byl celkem vtipný – nedojedený zbytek nám nasypali z pánve rovnou do igelitového pytlíku – naštěstí jsme měli doma krabičku od řízků, takže už to vypadalo civilizovaněji a díky ledničce na pokoji to bez újmy přežilo do následujícího dne. 😀
Během dne se můžete stravovat v cafeteriích, v řetězcích El Rapido, nebo si koupit ovoce z vozíku na ulici nebo podél silnice, kde se hojně prodává vynikající mango, které roste snad úplně všude. Na pláži vám potom kromě koktejlů nabídnou sandwiche, brambůrky, zmrzlinu, nebo narazíte na podnikavce prodávající pečené kuřecí s rýží a smaženými banány v papírové krabičce bez příboru s radou, že si máte utrhnout kousek víčka a použít ho jako lžíci 😉 .
Celkově se dá říct, že jídlo na Kubě je chutné – sice je to pořád to samé dokola, ale to se dá 14 dní přežít. Kvůli mé alergii jsem nevyzkoušela žádné ryby a mořské plody, které jsou prý vynikající…
Pingback: Kuba tipy